V pátek večer jsem napjatě naslouchal ministryni kultury Aleně Hanákové, když v Událostech a komentářích odpovídala na otázky ohledně odvolání jednoho bezvýznamného ředitele jedné bezvýznamné příspěvkové organisace. A byl jsem zklamán. Jak jen omezeně vystupovala komentátorka veřejnoprávní televize se svými otázkami na paní ministryni! Zároveň jsem však pocítil hrdost. Hrdý jsem byl vskutku na svůj národ, který už se nespokojí pouze s presidenty filosofy na Pražském hradě, ale může si dovolit špičkové myslitele i na obyčejné ministerské posici.
Ctěná komentátorka ani bývalý ředitel bohužel nepochopili, že vyjádření paní ministryně k banálnímu problému mělo hluboký filosofický význam. Nebudu jistě přehánět tvrzením, že právě v oněch nemnoha větách položila Alena Hanáková základy nové, 'procesuálně-transformační' ontologie. Zaujetí pro filosofi ovšem nelze čekat od každého, takže komentátorka ani odvolaný ředitel se nepokoušeli o interpretaci zásadních vět a stále opakovali totéž, přestože lepší odpověď na své otázky by těžko kde dostali.
Zněla-li totiž otázka "jaké jsou důvody odvolání Ondřeje Černého", odpovídala paní ministryně zcela správně na její nejniternější součást, onu otázku starou a palčivou: "Co jest?" Odpověď, jak ji jednou snad budou naše děti číst ve středoškolských přehledech dějin filosofie, zní patrně: "Procesy." Avšak odpovědná filosofie nesmí ony citlivé a komplexní výroky takto zjednodušit a musí si položit i mnoho interpretačních otázek. Jaký vztah má např. v její ontologii proces k transformaci? Může se proces i zastavit, nebo pouze zpomalit?
Hrdost ne menší než samotný projev ve mně však vzbudil zájem, kterého se mu dostalo mezi mladými na sociálních sítích. České školství na tom přece nemůže být tak zle, pokud náročné filosofické fragmenty mají mezi středoškoláky i vysokoškoláky různého zaměření takovou odezvu! Všichni jsme již od pátku pečlivě studovali onen cenný materiál a těšili jsme se na úterní tiskovou konferenci. Spolu s mnohými jsem byl tedy nejprve zklamán, když se po procesuální ontologii takřka slehla zem. S odstupem si však stále více uvědomuji, že na tiskové konferenci se již neměly předvést filosofické kvality paní ministryně, ale rétorika náměstka Sankota.
Paní ministryně Hanáková si po pátečním večeru zřejmě uvědomila, že s některými omezenými jedinci nelze komunikovat přímo, a rozhodla se tedy demonstrovat řečnické kvality svého ekonomického náměstka, který i jim mistrně a stručně vysvětlí vše, co při svých povrchních starostech potřebují vědět. Možná Dr. Sankot uvedl zcela nepravdivé informace a urazil umělce Národního divadla, ale "stane se". Jakékoli bezvýznamné škobrtnutí totiž převáží výrok, nad kterým bychom se měli pozastavit:
"Protože bylo nutné okamžitě začít řídit přípravu rozpočtu 2013, pověřila ministryně logicky svého ekonomického náměstka řízením Národního divadla, a to maximálně - zdůrazňuji, že maximálně - do doby jmenování nového ředitele."
Tento krátký, avšak mnohovrstevný skvost obsahuje hned několik významných informací. Jen povrchní chápání totiž zůstane u poměrně banální skutečnosti, že Dr. Sankot bude divadlo řídit do té doby, než ho začne řídit někdo jiný. Jistě, takovéto ujištění, že 'x je maximálně - zdůrazňuji, že maximálně - x', má z úst držitele Ph.D. v oblasti ekonomie zvláštní váhu a pomůže stabilizovat situaci. Tato interpretace ovšem zcela nekriticky předpokládá, že ředitel je ten a právě ten, kdo řídí. Ale pan doktor ve skutečnosti zavádí mezi těmito pojmy důležitou distinkci a upozorňuje nás, že alespoň nový ředitel Národní divadlo řídit nikterak nemusí.
Rovněž velmi jasně se Dr. Sankot vyjadřuje k délce svého působení v ND. Za 'dobu jmenování nového ředitele' totiž nesmíme zbrkle dosadit jakýkoli určitý časový horizont. Jistě, paní ministryně vypsala výběrové řízení, avšak sama nás před časem poučila, že vypsání výběrového řízení nikterak nemusí vést ke jmenování nového ředitele. Dovídáme se tedy jednoznačně, že Dr. Sankot může Národní divadlo řídit ještě několik dalších let.
V neposlední řadě si však musíme všimnout, že Dr. Sankot se k takovému náročnému úkolu neupisuje. Jakožto zdravě sebekritický manažer ví, že nelze učinit zbrklé sliby - zdůrazňuje proto, že bude Národní divadlo řídit maximálně do doby jmenování nového ředitele. Můžeme tedy očekávat, že je řídit přestane mnohem dříve. Nelze bohužel již určit, zda bude v takovém případě opět pověřen řízením někdo jiný, nebo zda Národní divadlo jednoduše nebude řízeno.
Důvěřujme však paní ministryni, že má na srdci vedle procesuální ontologie i (v porovnání bezvýznamné) Národní divadlo. Vždyť je nyní svěřila do rukou zkušenému řečníkovi, který zcela přesvědčivě podá i potenciálně nepříjemné informace, a jistě tedy dostane na svou stranu i nyní se bouřící uměleckou obec. Přestane-li náměstek Sankot po zralém uvážení Národní divadlo řídit, Alena Hanáková jistě zvolí alternativu, která povede ke zlepšení procesů. Protože to je, oč tu běží.
